Magie Země

Sam, děkuji za podporu v mé chřipce.

Posílám ti svůj rozhovor se mnou samým. O strachu. Uvědomil jsem si, že je to super způsob jak si nic nenalhávat a nazývat věci pravými jmény. Pocitu nutkání poslat ti tenhle pseudo rozhovor se už ani nedivím a pouze ti jej posílám. Asi jej má vidět více lidí.

  °°°°°°°°°°°°°°

Strach. Víš, vidím ho jako slupky na cibuli. A ta cibule je pravda. Slupky jsou velice blízko, tak blízko jak jen mohou být. Stejně tak blízko je strach k pravdě. Jakmile se zbavíš strachu, poznáš pravdu.

 Jenomže oloupat cibuli je poměrně snadné, a za chvíli jsi hotový.

Zrovna, včera jsem cibuli loupal. Babský recept na bolesti v krku. Nakrájíš cibuli najemno a prosypeš moučkovým cukrem. Cibule pustí šťávu a tu pak musíš pít. Vím, chuťově nic moc a krk si nedá jinak říct. 

 Ale i strach si nedá jen tak říct. Když loupeš cibuli pláčeš. Vím, měl jsem včera slzy v očích. Když se budeš zbavovat svých strachů, taky budeš plakat. Bude to náročné, cibule má spoustu slupek, stejně tak jako v tobě dřímá spousta strachů. Je nezbytné zbavovat se postupně jedné za druhou. Máš na to celý svůj čas, nespěchej. Nestihneš-li to v tomto životě, věz, že příští život věnuješ celý boji se strachem.

Ale když já bych to chtěl stihnout už v tomto životě, co nejdřív, teď!

 Vidíš, to jste celí vy, lidé. Musíte mít všechno hned. Nedokážete se přenést přes ty všemožné přístroje ukazující čas, ukazující, že je skoro vždycky pozdě.

Sám víš, že já už hodinky hodně dlouho nenosím…

 Vím, ale čas pro tebe stále hodně znamená. Pořád kontroluješ, jestli není pozdě.

Víš, mám strach, že se svými strachy nebojuji dostatečně, že to nezvládnu.

 Posloucháš se? Máš strach! Máš strach, že něco děláš špatně. Víš, že nechat se ovlivňovat strachem je špatné a podvědomě se tomu sám dobrovolně poddáváš.  

Máš pravdu, teď to vidím.

 A právě tohoto přístupu se musíš za každou cenu zbavit. Proč myslíš, že se ti třesou ruce?

Asi z nějakého prožitého traumatu v dětství, v minulém životě.

 Správně, z traumatu, který jsi prožil a protože jsi jej nedokázal zpracovat, tvé tělo na něj stále reaguje. A jakmile ti nějaký podnět připomene ono trauma, tvoje tělo začne reagovat. Sevře se ti krk, roztřesou se ti ruce, svírá se ti žaludek…

Dost, vím o svých slabostech…

 nepřerušuj mne. Pomocí těchto podnětů se můžeš dopátrat historie, toho co se ti ve skutečnosti stalo.

Jak?

 Tak povídej, kdy prožíváš nepříjemné pocity?

Třeba když je příliš velký hluk, který nedokážu kontrolovat. Když třeba v kanceláři mluví příliš mnoho lidí přes sebe, nebo když křižovatkou projíždí víc nákladních aut za sebou, tak mám pocity zmatenosti, úplně se v tom hluku ztrácím a mám potřebu okamžitě utéct. Hluk vůbec nezvládám.

 A napadlo tě, že to byl právě hluk, který provázel vznik jednoho z tvých traumat?

Jak to myslíš?

 Třeba jsi v minulém životě zemřel během bombardování.

Máš pravdu, často jsem na to myslel.

 Nemusíme chodit tak daleko do minulosti. Možná ti v dětství nákladní auto přejelo vaši kočičku.

I to je možný, mívali jsme kočky, když jsem byl malej. Skoro pořád. Ale když mi to jenom takhle řekneš, tak se nic nezmění. Pořád budu obětí svých strachů. Pořád budu existovat se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama.

 A jak bojuješ se strachem?

Zkoušel jsem konfrontaci, určitě si na to pamatuješ.

 Jistě. Myslím, teď v poslední době.

Hm, chápu, kam tím míříš. V poslední době proti strachu nedělám nic. Nechávám se jenom pohlcovat.

  A co meditace? Nebo osmičková poloha, co jsi se naučil od Wahlgrenis? Je tolik možností.

Problém je v tom, že se dlohodobě necítím příliš dobře. Přisuzuju to transformaci a proto ty všechny bolesti tiše snáším.

 Chápu, že ne vždycky má člověk náladu.

Taky jsem začal cvičit jógu, ale ta nemoc mě přerušila. Bavilo mě to.

 Vím, měl jsem z tebe radost. Bylo to dobré. Tu meditaci ale neobcházej. Právě pro tebe je velmi důležitá. Potřebuješ se zklidnit. Velice často jsi obětí svých vlastních zmatených myšlenek. Sám víš, že v okamžiku stresu nejsi schopen racionálně uvažovat.

Hřebíček na hlavičku jsi uhodil…

 meditace ti v tomto hodně uleví. Celkově tě zklidní.

Děkuju, dnes se na to vrhnu.

 Uvidíme, dohlédnu na tebe.

Vím, že před tebou se neschovám… Díky.