Magie Země

Moje odpověď...

Abych řekla pravdu, sama jsem nedávno zjistila, že úloha Lucifera, Sandalfona a všech, kteří Zemi střeží, včetně mně je dalekosáhlejší, než se zdá. Věci se táhnou do dávné minulosti, zhruba před 500 000 lety a týkají se mnoha mimozemských civilací, kteří toužily po obohacení se na planetě Zemi. Objasnit tedy vznik toho všeho mi zabere trochu času a ráda to vysvětlím v nějakém dalším příspěvku.

Ale ted k dotazu, proč je snadnější žít nevědomým životem, nežli vědomým. Podotýkám "snadnější", nikoli "lepší". Musím ti říct, že Luciferova maska neznamená až tolik spojení s vesmírem, protože jsi s ním spojen pořád,ale spíš je tu kvůli zapomnění sama na sebe. Není to samosebou lehké, to je fakt, ale poskytuje to spoustu výhod. Já to znám, protože jsem si prožila obojí. Nejlepší na tom asi je, že se můžeš chovat hloupě a tak zažiješ spoustu zajímavých věcí. Krachy, ale i nádherná setkání. Víš kolikkrát jsem záviděla obyčejným lidem, že můžou být obyčejně svobodní? Že se můžou chovat jako cvoci, aniž by si to uvědomovali a tak ve výsledku jsou mnohem bohatší na zážitky nežli já. Když nevíš, kým doopravdy jsi, pak to poskytuje opravdu dost velkou svobodu.

Je velmi těžké popisovat to někomu, kdo si to sám nezažil, ale řekněme, že tím že zjistíš kdo jsi, okamžitě si také uvědomíš, že síla, kterou bys normálně používal ve vesmíru... to kým jsi byl skoro celé svoje bytí, tady neplatí, tady jsou jiná pravidla hry. Vidíš, cítíš a víš, ale jsi na jednu stranu strašlivě bezmocný.  Celé tvoje staré já je tady pokroucené, změněné, téměř zničené a je jen na tobě, prohrabat se vší tou špínou a doufat, že z toho konečně vyjdeš čistý. Navíc si též uvědomíš svoje povinnosti ve vesmíru. Já jako archanděl mám docela dost věcí na práci i doma a zvládat všechno prostě nejde.

Také se najednou za sebe stydíš, protože víš, že chovat se jako obyčejný člověk je pošetilost, ale zároven je to nevýslovně krásné...Opravdu to spousta andělů obdivuje, protože ve vesmíru je to velmi vzácná věc a to jen pro ty, kteří si neuvědomují, co tím způsobují. Doma na mě čeká celá jedna planeta, celý můj národ a já se k nim nemůžu dostat, protože jsem převážně zaměřená na svůj úkol tady. Strašně se mi po nich stýská, chtěla bych být s nimi, jenže nemůžu. Uklidňuje mě jen to, že jako mojí lidé jsou Samaeliňané dost silní, aby se načas postarali o sebe. Věřím jim, že to dokážou a těším se, až se tam znovu vrátím. 

Pak mám také rodinu, partnera, dítě. Víš, jak je to strašlivé, vědět o nich, vědět, že je skrze naši lásku také namáčím do tohohle šílenství a nemůžu s tím nic moc dělat? Nemůžu s nimi být tak, jak bych chtěla, ale zároven tu ve třetím rozměru nemůžu jen tak založit novou rodinu, protože nehodlám být nikomu nevěrná... a tak jsem ve výsledku ze svého vlastního rozhodnutí panna.

Víš, jak je strašlivé vědět, co všechno na tobě závisí a ty máš téměř úplně svázané ruce, protože jsi člověk a tak všechna síla, všechno kouzlo než se sem přetaví z vyšších dimenzí je samo deformované a navíc to trvá někdy i léta? A ty zatím musíš žít. Musíš žít s vědomím, kým jsi a zároven nejsi, kým jsi byl a kým se možná staneš.

A ještě navíc jsi od lidí jakoby odstrčen, tím že jsi jiný, tím že se nechováš jako normální lidi. Víš jak je strašlivé vidět svoji vlastní rodinu...myslím ted tu pozemskou... jak se řítí do katastrofy, jak lidé, které miluješ celý život, dělají tak nesmyslná rozhodnutí, že jim to samotným ubližuje? A to nemluvím o tom, že třeba můj pozemský otec je vlastně cherubín, takže úplně odjinud nežli já a po smrti se samosebou vrátí tam, kam patří. A to nemluvě o mámě, která jako pozemský tvor, zůstane tady na Zemi, zatím co já budu o tři rozměry dál na své vlastní planetě... ale to už je další věc a to už bude v pohodě, jestli se k tomu vůbec kdy dostaneme.

Zábava a tlachání večer v hospodě je pro mne více méně vzácná věc. Nikdy jsem neztratila plné sebeovládání, nikdy jsem se neopila, překvapení pro mě ani není, protože vím většinu věcí tak chvilku předem, nebo prostě vím, jak věc dopadne, už když s tím začnu. Musím se smířit s tím, že jsem jak žena, tak chlap a také anděl, že mám obrovkou moc, která lidem kolem mě často ubližuje. Ano, ubližuje, ale za to ve výsledku ani nemůžu, protože je to vždy jen na lidech, jak využijí sílu, kterou jim dám...
Mám pokračovat? To všechno je totiž způsobené tím, že vidím, tím že znám... a málokdo mě poslouchá, ale musím jiné respektovat, každý si sám vybírá čas, kdy prohlédne. Mnohokrát jsem si přála nevidět, nemyslet, nechápat... nevědět nic. Jenže bohužel...

Myslím, že Lucifer si tímhle také tak trochu prošel, takže se rozhodl tak, jak se rozhodl. Ale jak říkám, tehdy to mělo i další velmi vážné  důvody, o nichž budu psát později.

My si musíme uvědomit, že lidé nebyli vždy tak civilizovaní jako ted. Kdysi být člověkem také obnášelo závazky, jako zabíjet lidi či zvířata. A řekněte mi, člověk, který by věděl, že je andělem a nebyl by chráněný zapomněním, byl by něco takového schopný udělat? Člověk, který by se už narodil plný vesmírných vědomostí, by se mnohem hůř učil nové poznatky tady na Zemi. Když už toho totiž spoustu víte, už se vám ani moc nechce se další věci učit. Navíc by vás ještě pronásledovali vaše povinnosti ve vesmíru, vaše dřívější závazky vůči rodině. A pokud vezmeme v úvahu, že se učíme z chyb a pro andělé není zrovna úplně jednoduché chybovat, tak jak by se někdo mohl učit a znovu obrodit, když by o sobě celou tu dobu věděl?

Teď je samosebou jiná doba. Teď jsme dospěli k bodu, kdy už se prostě musíme obrodit, nebo se sami všemi svými vynálezy zničíme. Ale situace nebyla vždy taková. A vězte, že ve vesmíru se nikdy nic neděje jen tak náhodou, příčiny jsou vždy vážné a je třeba je respektovat.
A pokud se týká toho zla a podobně, tak abych řekla pravdu, zlo absolutně nemůže za zkoušky, které jsou před námi. I ty zkoušky si totiž tvoříme sami a tací jako Azazel nebo já jen plníme přání lidí uvalit na sebe různá břemena. My k tomuto jen poskytujeme energii, lidé samy si vytváří své vlastní zkoušky a pak si tím samy procházejí, viníce z toho všechny ostatní, kromě sebe ovšem. Ale protože tohle lidé nechápou, dějí se i takové věci, že jsem považovaná za strašně zlého tvora. Uf tedy musím říct, že občas mám své chvíle, ale to každý... :-))

Ostatně Azazel byl považován za Satana teprve od středověku. Dříve něco jako peklo a Satan pro staré kultury ani nebylo. Vše to vzniklo, když si lidé uvědomili, že musí postavit nějakou paralelu oproti nebi. A tak vytvořili ráj a peklo. Ráj pro spravedlivé a peklo pro zloduchy. A myslím, že právě tehdy se Azazel zavázal, že se tedy k tomu propůjčí. Když jsem ho viděla, chodil po světě, který jako by z oka vypadl Dantovu peklu. Jeho tvorové sice nebyly podle poslední módy krásy, ale zdálo se, že se nemají tak špatně. Až je lidé úplně vysvobodí ze sevření temnoty, myslím, že se jednoduše stanou jen další rasou v dalších dimenzích vesmíru, podobně jako mojí vlastní lidé.

Tak doufám, že jsem dost odpověděla. Vězte, že zlo existuje jen tehdy, když si ho stvoříme my sami.

A mějte se krásně!!! Čus!!!