Petr Borovec: Dnešek je dar
22. 11. 2013
Je to život jakoby naruby. Alespoň podle všeobecně přijímaných hodnot, názorů a přesvědčení. Žiju si své tady a teď. Rozpoznávám a propouštím minulost a její stíny a neřeším co bude za hodinu, zítra, za týden. Nenechávám se životem vést programem svého ega, ale moudrostí své duše. Boží jiskrou, která je v každém z nás. Je mi jasné, že se pokouším sdělit nesdělitelné. Každý z nás má svou jedinečnou cestu a žádný univerzální návod, jak dosáhnout transformace, probuzení nebo osvícení prostě neexistuje.
Život vnímám jako velkolepou hru, jako Velký příběh, který byl napsán Jeho rukou a ve kterém má každý z nás svou roli, svůj Osobní příběh. Všichni máme možnost rozhodnout se, jakým způsobem ji budeme hrát. Jako ve hře Člověče nezlob se. Můžete ji hrát tak, že se budete snažit hodit tolik, kolik právě potřebujete, můžete vyhazovat soupeře z dráhy, dělat si různé naschvály, snažit se zvítězit silou své vůle a propadnout se do rozbouřených vod emocí... Jednou dole, jednou nahoře. Můžete vyhrát, ale zcela jistě budete také prohrávat. Nebo ji můžete hrát úplně jinak. Naruby. Bez emocí, chtění a beze strachu. Můžete k ní přistupovat jako pozorovatel, přijímat to, co vám padne a reagovat beze strachu a bez potřeby mít nějaký plán nebo strategii. Můžete zkoumat co a proč se zrovna na hrací ploše děje a něco se z toho naučit. Pokud nemáte touhu vyhrát, nebude vám vadit ani prohra. Uvnitř vás bude klid, radost a harmonie.
Můžeme žít své životy ovládáni našimi egy, bojovat, soupeřit, plánovat, řídit sebe, ostatní, počasí i celý svět a zažívat euforii i zklamání. A můžeme prostě plynout s proudem a žít svůj Osobní příběh, který byl pro každého z nás Jeho rukou napsán. Důvodem, proč existujeme my a celý vesmír a proč žijeme své životy je Jeho Láska. Ne zloba, utrpení nebo nenávist. Tyto vedlejší produkty ega jsou jen a jen našimi vlastními „výtvory“.
Jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom se všichni rozhodli přestat bojovat s osudem, životem, konkurencí, krizí ... prostě se všemi a se vším, pokud bychom přijali v lásce, důvěře a pokoře stávající stav a rozhodli se nechat se vést životem namísto egem už jen moudrostí své duše, dovede nás k našim Osobním příběhům a radost, štěstí, láska a hojnost se stane naší každodenní realitou.
To naše ega vytvářejí nesoulad, chaos, utrpení, nenávist... Ego je jen program, který se v naší mysli spustil přijetím přesvědčení našich předků, jejich rolí a vzorců chování a myšlení. Některé jsme si vytvořili sami, abychom obdrželi přijetí a lásku, nebo prostě jen proto, abychom přežili. Většinou si tohoto programu, který ovládá naše životy, nejsme vědomi. Tak například:
Přijaté falešné přesvědčení: Nemůžeme čekat s nohami na stole, až nám pečený holub vletí do huby.
Moje odpověď: A proč ne? Postačí jen naučit se rozpoznávat příležitosti a reagovat na ně.
Přijaté falešné přesvědčení: Abychom toho měli víc, musíme stále víc a tvrději pracovat.
Moje odpověď: Toto je cesta do skutečného pekla :-) Není lepší dělat jen to, co nás baví, v čem jsme dobří a pro co máme jedinečný talent? Uspokojí nás větší dřina, obětování sebe, rodiny, nebo radost z práce a prospěšného tvoření?
Chcete vědět, jak takové plynutí s proudem vypadá v praxi? Dnes dopoledne jsem poslal své dceři SMSku s otázkou, jestli na ni mohu počkat po vyučování, abychom pak mohli zajít společně do knihovny. Po obědě jsem se vydal na procházku. Moje dcera má svůj mobil nejraději vypnutý, takže moji SMSku četla až doma a to už měla na odpoledne dohodnutý program – doučování kamarádky. Bylo mi to trochu líto, chtěl jsem ji dnes vidět. No nic, co se dá dělat. Vydal jsem se na nejbližší zastávku autobusu, Můj spoj mi ujel před nosem. Zatím to vypadá tak, že mám smůlu ;-) Nastoupil jsem tedy do dalšího spoje, a tam jsem se s ní potkal :-) Vypadá to jako náhoda, ale já už vím, že žádné náhody prostě neexistují. Naprosto všechno má svůj smysl, kterému kolikrát jen nedokážeme rozumět.
V mém streamu na Google+ se dnes pod jedním Oshovým citátem objevila otázka: „Super, teď ještě: Jak na to?" Nevím :-) Mohu sdílet jen to, co jsem prožil a pochopil. Pokusím se o to ve svém následujícím příspěvku.
Život vnímám jako velkolepou hru, jako Velký příběh, který byl napsán Jeho rukou a ve kterém má každý z nás svou roli, svůj Osobní příběh. Všichni máme možnost rozhodnout se, jakým způsobem ji budeme hrát. Jako ve hře Člověče nezlob se. Můžete ji hrát tak, že se budete snažit hodit tolik, kolik právě potřebujete, můžete vyhazovat soupeře z dráhy, dělat si různé naschvály, snažit se zvítězit silou své vůle a propadnout se do rozbouřených vod emocí... Jednou dole, jednou nahoře. Můžete vyhrát, ale zcela jistě budete také prohrávat. Nebo ji můžete hrát úplně jinak. Naruby. Bez emocí, chtění a beze strachu. Můžete k ní přistupovat jako pozorovatel, přijímat to, co vám padne a reagovat beze strachu a bez potřeby mít nějaký plán nebo strategii. Můžete zkoumat co a proč se zrovna na hrací ploše děje a něco se z toho naučit. Pokud nemáte touhu vyhrát, nebude vám vadit ani prohra. Uvnitř vás bude klid, radost a harmonie.
Můžeme žít své životy ovládáni našimi egy, bojovat, soupeřit, plánovat, řídit sebe, ostatní, počasí i celý svět a zažívat euforii i zklamání. A můžeme prostě plynout s proudem a žít svůj Osobní příběh, který byl pro každého z nás Jeho rukou napsán. Důvodem, proč existujeme my a celý vesmír a proč žijeme své životy je Jeho Láska. Ne zloba, utrpení nebo nenávist. Tyto vedlejší produkty ega jsou jen a jen našimi vlastními „výtvory“.
"Láska je hnací síla světa, příčina a následek všech harmonií."
D. B. Rúmí (1207-1273)
Jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom se všichni rozhodli přestat bojovat s osudem, životem, konkurencí, krizí ... prostě se všemi a se vším, pokud bychom přijali v lásce, důvěře a pokoře stávající stav a rozhodli se nechat se vést životem namísto egem už jen moudrostí své duše, dovede nás k našim Osobním příběhům a radost, štěstí, láska a hojnost se stane naší každodenní realitou.
To naše ega vytvářejí nesoulad, chaos, utrpení, nenávist... Ego je jen program, který se v naší mysli spustil přijetím přesvědčení našich předků, jejich rolí a vzorců chování a myšlení. Některé jsme si vytvořili sami, abychom obdrželi přijetí a lásku, nebo prostě jen proto, abychom přežili. Většinou si tohoto programu, který ovládá naše životy, nejsme vědomi. Tak například:
Přijaté falešné přesvědčení: Nemůžeme čekat s nohami na stole, až nám pečený holub vletí do huby.
Moje odpověď: A proč ne? Postačí jen naučit se rozpoznávat příležitosti a reagovat na ně.
Přijaté falešné přesvědčení: Abychom toho měli víc, musíme stále víc a tvrději pracovat.
Moje odpověď: Toto je cesta do skutečného pekla :-) Není lepší dělat jen to, co nás baví, v čem jsme dobří a pro co máme jedinečný talent? Uspokojí nás větší dřina, obětování sebe, rodiny, nebo radost z práce a prospěšného tvoření?
Chcete vědět, jak takové plynutí s proudem vypadá v praxi? Dnes dopoledne jsem poslal své dceři SMSku s otázkou, jestli na ni mohu počkat po vyučování, abychom pak mohli zajít společně do knihovny. Po obědě jsem se vydal na procházku. Moje dcera má svůj mobil nejraději vypnutý, takže moji SMSku četla až doma a to už měla na odpoledne dohodnutý program – doučování kamarádky. Bylo mi to trochu líto, chtěl jsem ji dnes vidět. No nic, co se dá dělat. Vydal jsem se na nejbližší zastávku autobusu, Můj spoj mi ujel před nosem. Zatím to vypadá tak, že mám smůlu ;-) Nastoupil jsem tedy do dalšího spoje, a tam jsem se s ní potkal :-) Vypadá to jako náhoda, ale já už vím, že žádné náhody prostě neexistují. Naprosto všechno má svůj smysl, kterému kolikrát jen nedokážeme rozumět.
V mém streamu na Google+ se dnes pod jedním Oshovým citátem objevila otázka: „Super, teď ještě: Jak na to?" Nevím :-) Mohu sdílet jen to, co jsem prožil a pochopil. Pokusím se o to ve svém následujícím příspěvku.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
![pg_fairy_lights[1].jpg](/img/tiny/11.jpg){kind=small}