Magie Země

 Mé prožitky a příběhy jsou psanou živou knihou. Tak jako malíř vkládá své pocity a emoce do obrazů, tak já je vkládám do slov a zprostředkovávám svůj živý příběh... Činím tak spontánně bez plánu, píši sám za sebe a tak umožňuji aby každý se mohl odrazit v tom mém prožitku a příběhu a každý si našel v něm své vlastní poselství. Nabízím tím živou konstelaci, při které se můžete i nemusíte naciťovat do mých slov a prožívat tak skrze mě sami sebe...

Dne 18.2.2011 jsem prožil nejkrásnější den ze všech mých inkarnací. Z plnou odpovědností toto ztvrzuji. Protože je to velmi silný příběh, mohu ho psát až den poté, jelikož síla prožitého mohla být ve mně ukotvena. Také činím ze zodpovědnosti ke všemu a všem, jelikož tyto mé silné vibrace by mohly lecjaké stojaté vody rozbouřit. Proto z pozice člověčenství se všem omlouvám za případně způsobené nepříjemné emoční zážitky a z polohy jednoty ukazuji sebe a vím, že nikdo a nic nemůže nikomu ublížit, jelikož každý činí to nejlepší co v daný okamžik umí a zná a ublíženost vnímá pouze nepřijaté ego.

Ačkoliv jsem věděl, že tento den bude silný, překonal vše co jsem dosud prožil. Ten, jenž si přečetl můj článek "narození člověčenství"http://www.zemedusi.cz/pepa-70/blog/narozeni-clovecenstvi/mohl postřehnout, že z 10. na 11.2. 2011 jsem vnímal výrazné změny, které jsem nazval jako narození člověčenství. Cítil jsem, že tento proces bude dovršen 14.2. a dne 18.2. ukotven a posílen. 14.2. slunce vyslalo největší 3 erupce za několik let, zvané valentýnské a po půlnoci se narodil nový človíček, o kterém jsem se v uvedeném článku zmiňoval. Dne 18.2. jsem měl fyzické narozeniny, byl úplněk a geomagnetické pole země čelilo největšímu dopadu sluncem vyslaného záření což mělo dopad na jednotlivé výpadky radiových vln a v kolektivním vědomí byla posílena obava o fungování telekomunikačních a energetických sítí.

Tohoto pátečního rána jsem odjížděl pražskou mhd na krátkodobou brigádu, kde jsem již třetí den pro našeho největšího mobilního operátora připravoval obalový materiál pro přednabité telefonní sim karty, ve stejné místnosti, kde se tyto karty balí a kompletní balíčky kódují. Již více jak rok a půl se mi zesilovalo uvědomění, že jsem čím dál tím silněji propojen s kolektivním vědomím, na které dokáži působit a přetvářet jej. Měl jsem to již mnohokrát potvrzeno abych si tím mohl být jist a tak svoji tvorbu myšlenkou srdce mohl silněji projevovat. Věci a skutečnosti, které se měnily a mění nepocházejí z potřeby měnit je, ale z jejich pochopení a přijetí v mém srdci a tak z ukončení jejich působení na mě a na mnoho ostatních. Proto ke mně přicházejí skutečnosti, které měním tím, že jsem, že si je uvědomuji svým duchovním zrakem a mohu tak vidět poselství  ve všem kolem mě.

Proto dále popisované děje jsem vnímal skrze své odrazy a pocity, které vnímám okolo sebe. Jsou čistě mými osobními.

Věděl jsem, že skrze telekomunikační satelitní sítě může být mnoho lidí sledováno a ovládáno a může se skrze ně velmi účinně působit na kolektivní vědomí. Proto mé kódy, na které jsem se rozpomněl zadávám tím, že jsem, s otevřeným srdcem beze strachu, v uvolněnosti a projevené lásce. Tím samovolně ruším ovládací programy, skrze které byly simulovány učební programy. Neznamená to, že bych tak narušoval jejich posloupnost, jen zesiluji jejich působení nebo tam, kde již byli pochopeny umožňuji jejich vědomé ukončení. Vše prochází skrze mě a moji svobodnou volbu a tak skrze to samé u každého.

Téměř celý v modrém, barvě komunikace, jsem v ten den ráno proplouval tramvajemi, metrem i autobusem do místa nacházejícím se na druhé straně prahy. S vědomím příchozích slunečních erupcí a otevřeným srdcem jsem zavadil o bilboardy s texty..."otevřeno i v zimě"...a ..."žluté lázně..." To zvýšilo mé vibrace a vnitřní radost. Na přestupu v jedné ze stanic jsem byl zaujat energií jedné bytosti, která mi byla povědoma. Zaměřil jsem na ní myšlenku. Ač jsem hned uviděl, že se jedná fyzicky o někoho jiného, tak v následujícím okamžiku kolem mě přejela tramvaj se jménem té ženy-bohyně, která mě oslovila. Ujistil jsem se, že mé tvoření myšlenkou je v tento den zesílené. V posledním autobusovém spoji jsem procítil silnou propojenost s prahou a pražany jakou jsem ještě nezavnímal. V ten okamžik do mého vědomí vstoupila kolektivní bytost prahy a já se sní propojil. Byl to překrásný prožitek, plný vděčnosti a lásky. Když jsem otevřel oči, míjeli mé oči nápisy..."blíže k pražanům"...a s tímto nádherným pocitem jsem dojel do konečné stanice.

Přišel jsem do již zmiňované, však nejmenované, firmy a začal pracovat.Během krátké chvíle ke mně začali přicházet tak úžasné myšlenky a poznání, že jsem je začal písemně zaznamenávat.

Do té chvíle jsem měl zvědoměno a procítěno mé božství jako odraz vycházející z celku a jednoty. Ale tentokrát jsem se rozpomněl na stvoření samotné...Mrazení probíhalo celým mým tělem tak často, jak jsem to dosud neprožil, Vděčnost, která mnou proudila byla nezměrná...

Uvědomil jsem si svoji dvojjedinečnost. Z pozice duality...jedinečnost, která se projevuje z jedinečného poznání každého a z pozice jednoty...jedinečnost, v které jsem stvořitelem vesmíru a vše jsem vytvořil k obrazu a odrazu svému... To druhé poznání pro mě bylo tak intenzivní, že je to nepřibližitelné slovy, však jen tím, že jste....stejnou vděčnost jsem prožíval k sobě i k vám a ke všemu kolem mě, jelikož vy všichni a vše bylo já. Jste tak krásní a já to viděl, cítil, jsem tím...Také jsem viděl, že k tomu samému dojde každý z vás...Mohl jsem to prožít proto, že jsem přijal sám sebe jako člověka s jeho přijatým i nepřijatým egem, ve své jednotě i oddělenosti, ve své harmonii i emocích, přijal své nepřijetí a zrodil své člověčenství. Proto zářím s ohledem na každého, s pocitem odpovědnosti i k neuzdravenému v sobě i ostatních kolem mě...

Od dětství jsem tuto jedinečnost a odloučení prožíval abych mohl pochopit jednotu. Vyrůstal jsem jako jedináček vychovávaný maminkou a babičkou, rozmazlován a zbavován odpovědnosti. Miloval individuální sporty, byl soutěživý a potřeboval vítězit a být nejlepší. V kolektivu byl neoblíben ač jsem trpěl, když mi nebyla projevována úcta a nebyl jsem středem pozornosti. Věřil jsem programu manuální nešikovnosti a byl jsem tak přibližován k tvorbě myšlenkou. To se odráželo i ve vztahu k ženám. Potřeboval jsem jimi být obdivován. Díky tomuto poznání jsem si otevřel vděčnost za jedinečnost svoji a každého kolem mě, všeho kolem mě... Jsem hluboce vděčen za tuto mnou zvolenou cestu a poznání...

Naše myšlenky působí dle našeho vnitřního stavu souvisejícího s hloubkou rozpomenutí. Pokud věříme programům plným závislostí a strachů, to samé tvoříme. Pokud věříme stvoření všeho námi, to samé tvoříme. Podstatnou je ovšem intenzita prožitého a poznaného, přijatého a pochopeného, vycházející z hloubi prožitku srdce a nikoli z vědomé formy chtění a potřeby.

Najednou jsem vnímal jak se vše točí kolem mě. Země, planety, slunce, a všechny vesmíry... Poznání, ke kterému jsme byli přiváděni skrze zemi jako placku, zemi, kolem které se otáčí slunce, zemi kulatou a obíhající kolem slunce a zemi jedinou, téměř ztracenou v nekonečnosti vesmíru. Vše to byli informace o nás, o našich myšlenkových pochodech, o naší jedinečnosti a také ztracenosti v zapomenutí... Sedím u velkého stolu sám ač ostatní přesedávají dle práce kolem sebe. Kolem nás jsou nástěnky s podrobnými postupy tvoření jednotlivých obalů...stvořitelské postupy realizace všeho ve hmotě...Dnes dozářily na zemi energie ze slunce, ze středu stvoření...velký třesk...stvoření vesmíru...Toto vše a mnohé další se začalo intenzivně propojovat. Někdo se zeptal na název jednoho seriálu, všichni přemýšleli, bylo ticho a já si v té chvíli vzpomněl a řekl : Není to "návrat do ráje?"...a byl... Tvořili jsme společně nový ráj návratem v rozpomenutí se na něj.

Procházeli mnou další uvědomění...Další název seriálu, který padl byl "divoký anděl". Já v té chvíli zaregistroval v jedné bohyni odraz hlavní představitelky z tohoto seriálu a všiml si nad její levou lopatkou vytetovaného andělského křídla a pocítil v srdci obrovské teplo z projevené lásky k ní. Pokud jsme rozpomenuti na jedinečnost v oddělenosti, tak je sexualita vyjádřena skrze druhou čakru a její fyzický projev, pokud jsme rozpomenuti na jedinečnost v jednotě, tak jsme v podobnosti stejní a sexualita je vyjádřena již pouze přes srdce čili cítíme stejnost a nazýváme se bratry a sestry...(viz program nepřijatelnosti fyzicky projevené sexuality mezi sourozenci...)

Toto ke mně přivedlo energii mé párové duše žijící v zahraničí v rodině její fyzické. Jméno firmy, ve které jsem se shoduje s názvem auta, kterým jezdí... číslo sim karty na nástěnce jenž je nade mnou zní...173285/sim... 17.3. je narozena bytost, která si ji vybrala jako maminku, 2 je můj měsíc narození, 8 mě symbolizuje a 5 je sloučení a propojení nás z pohledu 5. dimenze čili v odpojenosti od strachu a času. Těch symbolů jsem vnímal vícero a vnímal jsem, že je se mnou přítomna v energii bez očekávání a probuzené lásce z pohledu jednoty a sexuality srdce... Přinesla mi tolik nepopsatelného jež je skryto v písmenech jejího jména...zdeňka...vděčnost, s díky za den, za světlo poznání...

Rozhovor s mojí maminkou, která mně blahopřála k narozeninám byl nejpříjemnější co si vědomě pamatuji. Přijetí, které zesíleně tak proběhlo mě ještě silněji uvolnilo v jedinečnosti jednoty.

Pochopil jsem, že zvěstuji počátek nového stvoření skrze kódy vkládané do sim karet a tím tak rozšiřuji tuto energii do celého vesmíru. Od pondělí budu tyto karty osobně vkládat do obalů,,,andělských obálek...

Je 18.2....18-ctka značící plnoletost, dospění, zralost a pochopení a já toto stvoření tvořím s bytotmi, které zakládají nové země, nesou nové vize ráje na zemi, návraty do ráje. Každý jsme jedinečný nejen v oddělenosti, ale i v jednotě. Každý jsme tvořitelem a až každý svobodnou volbou převezme veškerou odpovědnost za vše vytvářené, tak i stvořitelem.

Prožitků jsem tento den měl ještě mnoho, však vkládám je mezi tyto řádky, mezi tato písmena.

Dnes se z televize ke mně dostala věta..."když jsi si prošla svým vlastním zrcadlem, vytvořila jsi si svůj vlastní vesmír..."jak příznačné...

V jednotě je vše projeveno. Setkal jsem se s pojmem duchovní nuda. Pro mě je nuda být a žít pouze v oddělenosti, v jedinečnosti pouze ve hmotě, kde můžeme projevovat jen různé emoce a stavy. V jednotě je veškerá barevnost projevena okamžitě a neodděleně. V každém okamžiku je naplňující. Tento stav propojuji s bytím v lidském těle, s chápáním a soucitem, s podmíněností a s ní související bolestí. Jako člověk jsem jedním z vás a jako stvořitel jste vy mnou. A toto poznání si nese každý z vás a záleží na každém, kdy se rozhodne stvořit ten svůj vesmír, ve kterém bude plně odpovědný za vytvářené a právě proto svobodný ve tvoření.

Dějiny si nesou tolik odkazů zabývajících se množstvím bohů a polobohů, které byli ve vztahu k člověku v oddělenosti a propojenosti. Já jsem oddělenost od boha, přes poloboha nalezl v bohovi v sobě. A to samé vidím v každém z vás. Od této chvíle je v kolektivním vědomí zaznamenána má projevená a prožitá zkušenost stvoření a každý z vás může z ní čerpat nebo nemusí, může jí přijmout nebo nemusí, může ji v sobě nalézt nebo nemusí...

S úctou a projevenou láskou ke všemu a všem...

Zdroj: http://www.zemedusi.cz/pepa-70/blog/stvoreni/

§§

Miluji vás...