Magie Země

Mnohá tisíciletí jsme žili pod nadvládou jiného a jiných. I když jsme byli krály a faraóny, vnímali jsme svoji omezenost, konečnost, pomíjivost a vědomě či podvědomě se kořili bohům, přírodě, vesmíru, prostoru a času. Nebylo tedy pro nás jednoduché toto omezení uvolnit. A to nehledě ke strachu ze zneužití duchovní moci, ke které došlo např. v dobách atlantidy.

V momentě kdy se rozpomínáme na naši skutečnou podstatu, kdy se jí stáváme a začínáme si opět uvědomovat naši moc a sílu, kdy se opět myšlením stáváme oněmi v podobenstvích vytvořenými bohy, nezávislými na prostoru a času, zároveň procházíme transformací emocionálního a fyzického těla.

K tomu abychom mohli tvořivý a božský aspekt opět vědomě projevovat, potřebujeme mít uvolněny bloky omezenosti a malosti.

V první etapě však dochází k přepólování tohoto vzorce. Z falešné pokory na duchovní pýchu. Přitom je to ten samý vzorec ega, vzorec oběti a agresora.

V mysli se duchovní pýcha neutralizuje v momentě, kdy vidíme a vnímáme i v ostatních co již víme v sobě o sobě. Je jedno zda se nazýváme člověkem, andělem nebo bohem, podstatné je abychom to samé vnímali v každém.

Touto transformací vědomí prochází prvně mysl – naše mentální tělo, vědomí však zahrnuje i naše ostatní roviny a těla.

Proto jsme si mohli již myslet, že máme neutrální polohu v nesouzení, ale naše emocionální a fyzická těla k nám promlouvali jinak.

Mohli jsme proto vnímat třeba i jemná opovržení nad těmi, kteří i v duchovní oblasti nabádají k pokoře a malosti v souvislosti s naší omezeností.

Mohli jsme vnímat bolesti v oblasti kolen, kyčlí a kříže.

To vše souvisí s přijetím pokory, malosti a omezenosti.

Každý mě učí umění naslouchat a být v tomto naslouchání pokorným a pozorným. Každému člověku, každé bytosti, která ke mně promlouvá, vyjadřuji hlubokou úctu a pokoru. Každému, kdo mě a ostatní nabádá k pokoře spojené s malostí a omezeností vděčím za to, že mě umožňuje tento emocionální blok, toto fyzické omezení, tento vzorec mysli již zcela přijmout na všech úrovních. Umožňuje mi tak vyjádřit mu hlubokou úctu a pokoru za to, že konečně již mohu být opět pokorným, malým a omezeným a tak mě již žádná pokora nemusí ovládat, omezovat, nenutit mě kořit se, být její kořistí a tak mohu veškeré své tvůrčí božské schopnosti a moc naplno projevovat a žít.

v projevené pokoře k sobě, všemu a všem

pepa – peptahra
Pepa.70@seznam.cz

Zdroj: http://www.vzostup.sk/pokora