Od Geriho pro všechny
Tady je jeden velmi důležitý zážitek mého kamaráda, Geriho. Dokazuje to jeho odvahu i to, že i vy sami svoji odvahu můžete najít a snadno použít...
"Dva dny zpátky v noci jsem ležel na posteli a koukal do stropu. Snažil jsem se čerpat univerzální energii ale moc se mi to nedařilo. Zavřel jsem oči a najednou jsem pocítil, jak se sevřely moje vnitřní orgány. Typickej pocit strachu.
„Ok“ pomyslel jsem si. „Tak pojď, a ukaž co umíš.“ Nechal jsem oči zavřené a podvolil jsem se tomu pocitu. Strach mi začal prorůstat celým mým tělem. Před očima se mi začaly objevovat obrazy tváří. Zlých tváří plných vzteku. Pichlavé oči plné nenávisti a zloby. Vyděsilo mě to, útroby se mi sevřely ještě víc. Něco takového jsem ani nečekal. Obličeje se střídaly a oči měnily barvu. Trochu se podobaly očím zvířecím ale rozhodně byly plné zášti. Zajímalo mě, co jsou zač. Kdo jsou. Čí to jsou oči? Už jsem je někdy dřív potkal? V některém ze svých minulých životů?
Nejsem si jistý jestli to byly vždy obličeje lidské. Měly různé tvary a barvy.
A ty oči! Ještě nikdy jsem neviděl, aby jediný pohled vyjádřil tolik emocí. V mém případě negativních. Jedovaté pohledy se měnily a střídaly.
I přesto jsem se v náhlém přívalu emocí neztratil. Napadlo mě, že tohle nemůže trvat do nekonečna, že bych s tím měl něco dělat. A přesně v tu chvíli jsem si vzpomněl na tebe. Nevím, jestli mi tuto myšlenku ponoukl Hallerion ale bylo to v tom okamžiku to nejlepší, co mně mohlo napadnout. „Jistě, Sam! Sam psala o démonech. O démonech všemožných negativních emocí a energií. O démonech, kteří vznikají jenom proto, že sami chceme. My sami je vytváříme. Jsou to naše děti. Děti našich černočerných myšlenek. A já se právě dívám na ty své. Své pitoreskní děti, které jsem stvořil na základě svých životních proher a bolestných křivd. A oni se trápí. Bolí je to, čím jsou. Potřebují pomoc. A jenom já jim mohu pomoci, nikdo jiný. Otec svých nepovedených dětí. Dosud jsem se k nim nehlásil. Věděl jsem o nich, cítil jsem je při sobě, jenom jsem nevěděl, kdo jsou. Kdo jsou ony všudypřítomné černé skvrny ukryté v mém nejhlubším nitru.“
Cítil jsem se jako otec, který znenadání potkal své dávnoztracené dítě. Nával emocí se nedal již udržet. „Mám vás rád!“ Vypadlo ze mě. Nahlas jsem to neřekl ale myšlenka to byla natolik silná, že se rovnala nahlas vyřčené větě. „Mám vás moc rád“ zopakoval jsem ještě jednou.
Tváře a oči začaly okamžitě mizet. Sevření mých vnitřních orgánů okamžitě povolilo. Moje tělo se rozpouštělo pod přívalem tak silné pozitivní vibrace. Vpíjelo se do matrace.
Během pár vteřin jsem usnul."
![pg_fairy_lights[1].jpg](/img/tiny/11.jpg){kind=small}
Kulty, sekty, smraďoši. (Gericault, 22. 08. 2008 07:00)
Jakmile člověk začne svému duchovnímu rozvoji dávat jména, připravuje se o vlastní prožitek.
Jakmile člověk začne spoléhat na zážitky ostatních, připravuje se o vlastní prožitek.
Jakmile se člověk v rámci duchovního rozvoje začne sjednocovat do větších „duchovních“ skupin, připravuje se o vlastní prožitek.
Vlastní prožitek je jedna z věcí, které člověk nikde nevyčte. Musí si tím projít, musí si to sám uvědomit, protože jinak přes to přes všechno v něm bude hlodat malý červ nejistoty a nedůvěry a ten všechno zkazí. Víra je další z důležitých součástí duchovního rozvoje. Víra ve vlastní schopnosti a hlavně víra v to, že všechno co se člověku děje je správné. I když se zrovna necítíte duchovně na výši a nic se vám nedaří, tak je velice dobře, že o tom víte a že o tom přemýšlíte. A to stačí, protože další krok na sebe nenechá dlouho čekat.
Pokora patří také k věcem, které by člověk měl zařadit do svého morálního kodexu. Prohlášení typu „naše učení rulezz a všichni ostatní smrdí“ jsou projevem pouze vlastní nejistoty. Já nejsem křesťan a nevěřím v boha. Jsem člověk, který věří ve vyšší moc. A jestli jsem anděl? Nebo jím někdy byl? Nevím. Možná. Až budu připraven se tuto informaci dozvědět, určitě mi neunikne.
Co jsem tím vším chtěl vlastně říct? Každý je ve svém duchovní rozvoji sám. I když dohromady tvoříme jeden celek a všichni jsme se odloupli z jednoho kusu megaenergetického nadvědomí, ve svém duchovním rozvoji jsme na to sami.
Sam svým webem otevírá oči spícím. Já osobně mám od ní už několik tužek nacpaných mezi očními víčky a pořád je přivírám. ;)
Gericault & Hallerion
Patří to spíš sem - výňatek o lenosti (Gericault, 22. 08. 2008 13:45)
Bez toho rozdílu si člověk nic neuvědomí a nemá potřebu vytvářet něco jiného. Lenost mě zakonzervuje ve stejném stavu, v jakém jsem a nebudu se nikam dál vyvíjet. Cítím malátnost, znám ty pocity. Mám chuť si jenom odpočinout. (usíná) Nic se mi nechce, jsem línej, nemám v sobě touhu pokračovat dál. Chybí mi motivace. Je to zbytečný, je to pořád nahoru a zase dolů. Přijde mi zbytečný cokoli dělat. Nakonec se spojuji se svojí vyšší částí. (pokračuje vyšší část)
Cítím spoustu energie, vůli, sílu, dokážu všechno. Všechny překážky mi najednou připadají úsměvný. Co to na mě zkoušíte? To mě má zabrzdit? To jsou jenom překážky pro žáčky, musí si s nimi poradit i malé dítě. Když jsem ale dole, tak to nezvládám. Mám toho dole chuť nakopnout, aby se probudil. Vždyť je to tak jasný. Proč se s tím tak patlá? Mám to já zapotřebí, mít dole takovou brzdu? Můžu mu pomoct, trochu se při tom bavím. (rozverně) Užívám si to, přijde mi to zajímavý. Je to dobrý pobavení. Když mu ale všechno ukážu a řeknu, tak si toho nebude tolik vážit. Stejně na to nakonec přijde, je ale moc těžkopádnej. Kdybychom se spojili, tak bychom mohli jít rychleji dál. Čekám tu na něho a zdržuje mě to. Tak jo, asi mu pomůžu. Můžu jenom pročistit to spojení mezi námi. Pošlu tam energii a informace. Dělám to. Ten dole najednou ožívá. Má víc energie a je chytřejší. Čím je to spojení intenzivnější, tím rychleji a chytřeji se hýbe. Ten ale valí! Už se spojujeme, jsme jedno.
Najednou se zároveň vnímám jako ten horní i jako ten spodní. Je to fajn, jenom nevím, který vlastně jsem, oba jsou jako jeden. Cítím spoustu energie a elánu. Je mi fajn. Cítím takovou hravou energii. Mám chuť dělat blbosti, jenom tak, pro radost.
Gericault & Hallerion