Magie Země

...Je to ale krutý, když si člověk uvědomí, že v okamžiku, kdy si to tady začne užívat a nemáme už žádný starosti a sami jsme si tady vytvořili to svoje heaven tak už se sem nikdy nevrátíme. Sice ten poslední život bývá dlouhej a pořád je to ten poslední. Na druhou stranu, se člověk, nebo spíš energie, duše, jak chceš, vrátí k té prapůvodní absolutní energii (mám vrozený problémy používat slovo bůh) a tam to je prej ještě lepší než tady na zemi.

Každopádně si nemyslím, že by moje učení mělo končit. Vím, že musím zpracovávat ještě spoustu problémů a blokací a dovoloval jsem si doufat, že během toho všeho učení budu uchráněnej od nějakých zásadních věcí jako jsou úmrtí apod. Ale teď když to píšu tak mi zase naskakuje spousta odpovědí a „nápadů“. Chtěl jsem napsat, že jediný, co bych nedokázal zpracovat by asi bylo úmrtí někoho blízkýho… hned jsem to zavrhnul, protože mi v hlavě naskočilo – „no tak právě proto si to budeš muset prožít, abys ses naučil to zpracovat a uvědomil si, že smrt není tragédie, je to jenom změna. A proto se musím naučit pokory a s pokorou přijímat všechno, co se mi děje a poděkovat za to, protože mi život nabízí a bude nabízet příležitosti k učení a já je nesmím propásnout, protože… vidíš, zase mi naskočila odpověď do hlavy a ani jsem nedokončil větu. I když je propásnu, tak ta příležitost se znovu vrátí a je jedno kdy, protože čas není...