Magie Země

Můj andělský jazyk

Už asi rok se mi stává, že mi do hlavy nabíhá, podivný jazyk, kterým se nedá příliš mnoho mluvit, protože ačkoli mi často v mysli sám nabíhá, přes pusu dostanu jen pár slov. Osvědčil se mi, když jsem poprvé potkala svého hvězdného otce, Camaela.Tenkrát když jsem poprvé viděla toho obrovského krále z bílého světla, promluvil na mě právě tou podivnou řečí. No já nechápala ani slovo a tak jsem ho zprvu obletěla a vydala se dál do vesmíru za někým, kdo mi bude rozumět. Ovšem Camael si mě přitáhl zpátky a zase mi cosi povídal v té řeči. Tak jsem mu tedy začala také odpovídat jakási slova, která mi nabíhala,ale totálně jsme nevěděla, co říkám. Ale muselo to být něco pohodového, protože vzápětí utrhl kus ze svého světelného těla a dal mi ho jako dárek. No tak samozřejmě že jsem byla zmatená. Když vás podaruje někdo takový, tak je to pro vás samozřejmě něco, že jo. Ale ten dárek nešlo nepřijmout a tak mi zůstal. Později jsem se setkala i s dalšími bytostmi a vedla s nimi čím dál tím delší rozhovory, takže už nemusím mluvit jazykem, kterému v dané chvíli příliš nerozumím. Naopak začala jsem jím psát takové básničky, které mi také samy nabíhaly a pak se je pokoušela přeluštit. Zatím se mi povedla jen jedna, protože pro většinu andělských slov neexistuje lidský ekvivalent. Ale ta básnička je hezká. Dávám ji sem, abyste měli i nějakou tu představu, jak se u nás mluví. Samozřejmě, že pak každá rasa a chór má vlastní dialekty a mluvu,ale tohle si zatím pamatuji:

"Echáj lue sanej echa manáj
 sue fanad enter lamej
 saen ekar laem esen te aj
 kafaj luk lud sem ramendej;

Sar sun semeren taj
sar sad sue fanaj
ekard eken las nene dáj
sue fanaj ekaras taj;

Kud kudej kara ked
suen taraj ekada fed
kur kene keras tej
kuej fanan darennej;"

"Snít sítí uvězněný být a chrámeme bdít
 těch starých světů vířím štít
 siň slávy hořkostí svatých stůně
 být krev tvá, po schodech já stékám všude;

Sten tonoucích se tichem kmitá
stín dnů jasných v tobě svítá
milý jsi mi, korunu sem dej, je z tebe šitá
těch tónů zvonivých harfa už kmitá;

Svitem svítí uzemněný střed
čas těžkých stavů mizí hned
čím ty ženeš se do divů svých
já čekám tě na hranicích..... u bran světa snů."

Dál to ještě pokračuje mám přeložené jen první tři sloky,ale myslím, že ty ostatní snad přeložit pořádně ani nejdou. Avšak nevzdávat je základní pravdou života... a tak uvidíme, jak to půjde dál...

Mějte se krásně!