Magie Země

Strom má výjimečný význam v mysticko-náboženské praformě,

která vystupuje jako obraz při stvoření člověka. Vyjadřuje tvůrčí principy. Vyskytuje se ve všech kulturách a představuje strom života, v němž je ukryta celá moudrost a pravda, zašifrováno celé poznání. Setkáváme se s ním např. jako ústřední symbol v knihách židovských zákonů, v kabale, a v četných starých kulturách kde byl zvolen za symbol života, zákonů a stvoření.

Citát z bible

Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. (Gen. 2,9)

Známe světový strom yggdrasil

který pro Germány představuje jasan. U Keltů čím byl strom starší, tím byl posvátnější, zejména jabloň a líska za které platil trest smrti, či za poražení jiného ze sedmi náčelnických stromů ke kterým patří:

• dub
• tis
• jasan
• jedle
• olše
• bříza

u kterých byla vymezena pokuta jedné až tří krav.

• Stejně posvátná byla také uskupení stromů(háje).
• Černý bez byl uctíván jako strom života i smrti.

Jasan najdeme i v jedné indiánské legendě o stvoření světa:

„Bůh stvořitel vystřelil šíp na jasan. Z rány vytekla jasanová krev a z ní vznikl člověk.“

Buddhismus zná strom procitnutí bódhi

což je posvátný fíkovník (Ficus religiosa), který se vyskytuje v Indii pod jménem pipul a je uctíván jako strom stvoření a osvícení. Pod takovým fíkovníkem měl dle pověsti prožít Buddha svoje osvícení. Hinduismus také zná posvátný fíkovník. Višnu se měl pod tímto stromem narodit.

Islám má strom tuba

(nejvýznamnější strom v nebeské zahradě).

Esejci, křesťanská sekta

která existovala již před Ježíšovým působením, rovněž znala strom života. Jejich strom se vzpíná k nebi, má sedm kořenů a sedm větví, jež vyjadřují přirozenou polaritu. Všechny tyto stromy jsou symbolem společného a vždy stejného počátku. Moderně vyjádřeno jde o archetypální obraz pro všechny živé bytosti. Hledat a nalézt tento strom je posláním všech živých bytostí a současně touhou života, tušením, hluboko tkvícím v duši. Proto se životní symbolika stále točí kolem stromu a „snad” je jen otázkou času, kdy si člověk jako bytost uvědomí, že Rajský strom nese každý v sobě…

Důležitý je význam stromu jako živá, činná bytost

Hluboko do země sahají jeho kořeny. Vše obklopují. Z kořenů strom vyráží vzhůru, k větvi s listím či jehličím, ke květu a k ovoci. Kořeny vynášejí temnotu země vzhůru ke světlu nebe. Listy a květy se spojují se vzduchem, se světlem a s nebesy. Pozemská tíže se odlehčuje. Listy a květy nechávají sebou protékat nebe a jeho živly a snášejí jeho světlo na zemi. Tma se stává jasem, jas tmou. Je to stálá výměna, neúnavná snaha o vyrovnání a harmonii. Jas nebe „prosvětluje” tmu země. Země je „spasena”. Není to boj. Jas a tma se doplňují. Potřebují se, aby strom byl vůbec stromem.

Strom v rajské zahradě

nese symbol vykoupení, spásy, spočinutí v sobě. Výměna a průtok probíhají harmonicky. „Prosvětlování”, proudění od kořenů ke květu, ze země k nebi a z nebe na zemi, symbolizují život. K tomu přistupuje utváření a růst plodů, které život, z něhož vyrostly, přenášejí zase do nového, mladého koloběhu. Tento koloběh mezi kořeny, listy, květy a plody představuje náš život, veškerý život. Uvědomujeme si jej v každém okamžiku, kdy tato cirkulace probíhá.

Život znamená:

- pohybovat se, téct – vždy ve snaze o vyrovnání, tj. osvobozovat se, růst ke spáse-, být spojený a zakotvený.

V každé zemi, v každé kultuře

najdeme nespočet zvyků týkajících se stromů. Stromy se pěstují jako znak a výraz radosti i smutku.

Jsou znakem narození i smrti

Spojují v sobě moudrost i pošetilost. Jejich druhy se v lidových zvycích velmi jemně rozlišují. Slýcháme o studených, vlhkých a suchých stromech. Vypráví se o stromech, které nám sílu berou, a o stromech, které ji dávají.

Téměř každý strom a keř tak má v lidovém léčitelství nějaký význam

Stane se, že od místa k místu má týž strom rozdílné ba někdy i protikladné vlastnosti. Mnoho těchto zvyků pochází z dob, kdy ještě země byla pro člověka otevřeným klínem. V hlubinách našeho vědomí jsou všechny tyto minulé dny uzavřeny až ke svým počátkům. Mnohý zvyk ve středověku proklínaný a odsuzovaný jako pohanský se zachránil až do dnešních dnů, jako by nás chtěl varovat. Mnoho pohanských zvyků v průběhu staletí převzalo křesťanství. Kdo se jim přiblíží s otevřenýma očima a ušima, s otevřeným srdcem, může sledovat a někdy i prožít dějiny.

V hlouby srdce to počíná vibrovat

začíná znít píseň o nekonečném jasu našeho společného původu. Takové zvyky obsahuje mnoho dnešních písní a básní. Ale i pověsti a legendy minulých kultur nám vyprávějí o minulosti stromů. Často se v nich odrážejí okamžiky a situace současné doby. Někdy dokonce nesou i signály budoucnosti. Odkazy na osudy jedince, společnosti, ba celé země. Jedním z nejdůležitějších a nejvýznamnějších eposů, který nám západní kultura z naší minulosti předala, je sbírka staroislandských písní „Edda”. V jedné z nich, v „Hávamálu” najdeme několik odkazů na hluboký význam stromu, ale i na niterný vztah mezi člověkem a stromem.(„Ódinovy písně”) V jiných kulturách můžeme nalézt podobné či nápadně stejné starodávné písně a zvyky.

Strom a duchovní svět

Například u severoamerických indiánských kmenů musí chlape vybraný pro školu medicinmanů, aby byl dobře připraven pro své poslání, strávit tak jako v Ódinově písni devět dní a nocí na určeném stromě. Je k němu připoután, Nesmí se pohybovat, nedostává jídlo ani pití. Vize, které při tom zažije, slouží jako ukazatelé pro pokračování jeho výuky. V indiánských rituálech a obřadech vstupuje dodnes medicinman či šaman pomocí stromu do duchovních světů nahoře nebo dole.

Strom je cestou, prostředníkem, ať už na severu či jihu, na východě či západě

U nás ze starodávných zvyků co se dochovali jsou to již jen zlomky, které jsou většinou silně změněny. Jako znak jara a plodnosti se vztyčuje májka, na kterou se šplhá a zase se z ní sestupuje (obdobné u šamanských obřadů).

Zasazení stromu nebo keře při narození dítěte

• u chlapce- lípa, ořech
• u dívky- třešeň, jabloň, černý bez, fíkovníky

Některé další zvyky slouží k odvracení chorob, neštěstí, blesku a ohně od domu a dvora. Jiné jsou znakem začátku jara, poděkováním za sklizeň, za lov ryb či zvěře. K rozlišování „mužských” a „ženských” stromů, tedy k polaritě, která původně neměla nic společného s diskriminací či potlačováním žen nebo mužů, se dá říci, že tato polarita je přirozenou vlastností země.

Polarity jako:

• muž-žena
• aktivní-pasivní
• den-noc
• světlo-tma

jsou přirozeným předpokladem života. Předpokladem pozemského života a principem ve všech jeho rovinách. Jsou od počátku obsaženy v záměrech stvoření. Samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé. Přirozený je střed, jak-tak v částech i v celku.

Stromová terapie

se ve svém užití a ve svých postupech odlišuje od obvyklých přírodních terapií, ačkoli její obsah a léčebné procesy jsou zčásti stejné. V podstatě nezpracovává žádné části rostlin. Její základní myšlenka je stará jako lidstvo samo. Bohužel se téměř ztratila, zná ji jen docela málo lidí. Její praktikování vymizelo proto, že tento způsob léčení vyžaduje otevřenost a čas. Nabízí neomezenou možnost znovu najít hluboký vztah k zemi, k sobě samému a nakonec i k člověku, prostě znovu cítit, mít čas, být zde a tady. Je to samozřejmě jenom jedna z možností jak podnítit hledání sebe a bližních. Je to také jenom jedna z forem rostlinného a přírodního léčení, které nám rostlinná terapie nabízí.

V stromové terapii léčí živoucí podstata stromu

Léčí silou, která nechává strom růst k tomu, čím je, nechává jej růst podle ideální jedinečnosti, charakteru a individuality, které mu dávají punc jedinečné bytosti včleněné do společného druhu. Co to pro nás znamená?

Docela jednoduše  - bříza

bříza prostě není jakoukoli břízou, ale břízou zcela konkrétní a odlišuje se svou jedinečností a svým vyzařováním od všech ostatních bříz. Ať už roste ve společnosti deseti nebo stovky jiných, je to tato jedna bříza. I když patří ke stejnému druhu, a tím nese znaky společné všem břízám na světě, i těm, které doposud nevyrostly, existujícím dosud jako idea, ale i ke všem těm, které tu byly před ní, je přesto individuem. Tato individualita se začleňuje samozřejmou přirozeností do celého společenství. Toto společenství je základem růstu, života a každého dalšího vývoje.

Individuální tvar a podstata stromu

Při povrchním pozorování určitého druhu rostlin, ať už jde o strom, keř či bylinu, se nám zdá, že všechny si jsou podobné. Zpočátku se nedají rozlišit. V popředí je společná idea rostliny. Teprve při bližším pozorování se ukáže individuální tvar a podstata. Mladá bříza, abychom zůstali u téhož příkladu, se projevuje svým charakterem, vzhledem a vyzařováním jinak než nějaký starý, vzrostlý strom. Stejný rozdíl je mezi břízou zdravou a nemocnou. Bříza rostoucí na dobré půdě vypadá jinak než ta, která roste na půdě, jež sice růst umožňuje, ale neodpovídá podmínkám, které vyžaduje. A tak strom, keř či jiná rostlina začínají pomalu vyprávět svou historii.

Řeč stromů

Řeč se skládá z různých obrazů, tváří a postav. Příroda, země a s ní všechno, co je v ní skryto, se nám otevírá. Nejprve se nám ukazují vnější formy a znaky, ale postupně se učíme znát jejich jazyk, jejich obraznou řeč. Přitom zjišťujeme, že nám obrazná řeč není z principu cizí, ale naopak, ukazuje se jako náš prvotní jazyk. Vnímáme, jak se všechno nachází ve vzájemném vztahu. Vedeme dialog s přírodou, sami se sebou a nad to s ideou stvoření. Tento dialog se stává léčivou silou. Žádný sběr květů, žádné vykopávání kořenů, trhání listů a odlamování kůry není nutné. Pramen léčivé síly nacházíme prostřednictvím dialogu mezi stromem a námi a sami v sobě. Sami se stáváme léčivým prostředkem. Jsme jím pro sebe apro strom, tak jako je strom léčivým prostředkem pro sebe i pro nás. Je to dárek, který je nám nabízen. Čeká na to, až se naučíme jej jako dárek přijímat, aniž bychom si jej chtěli přivlastnit.

zdroj: www.panna.cz

© J.K.  A.R.X. noetika