Magie Země

 Hluboko v amazonském deštném pralese se jednou Američan Peter Gorman vracel v doprovodu svého indiánského průvodce po delší expedici zpátky do vesnice. A jak tak míjeli to bohatství pralesa, vypráví antropolog a šaman Eliot Cowan, indiánský lovec a šaman začal pantomimou ukazovat léčivé vlastnosti rostlin, které míjeli. Když došli do vesnice, Gorman utíkal do své chatrče, popadl tužku a zápisník a běžel zpátky za šamanem, poprosit ho, aby mu zopakoval všechno to, co předváděl a povídal o léčivých vlastnostech tolika rostlin. Když se šaman zeptal, k čemu to chce, Gorman vysvětlil, že chce rostliny usušit a doma použít k léčení.

Indián nejprve chvíli mlčel, a pak propukl v nezastavitelný smích. Zavolal ženu a děti a řekl jim co se stalo a všichni se smáli a ukazovali na Gormana, který nechápal, co se děje. Když se konečně všichni uklidnili, šaman mávl rukou kolem dokola a řekl: "Všichni ve vesnici, i tříleté děti, vědí, že nemůžeš rostlinou léčit, dokud k tobě ve snu nepřijde duch té rostliny, a nepoví ti, jak se má použít." Indiáni prostě nemohli uvěřit tomu, že dospělý muž může být tak hloupý, a věřit, že může získat lék z rostliny, se kterou nenaváže kontakt ve snu.

Eliot Cowan, který napsal knihu Duch léčivých rostlin, tuhle historku miluje, protože podle něho ilustruje zásadní aspekt tradičního šamanského používání rostlin. Aspekt, jehož objevení mu samotnému trvalo mnoho let - totiž, že rostliny mají své duchy a že to jsou právě tito duchové, a ne chemické komponenty rostlin, co z rostliny dělá rostlinu léčivou.

Podle Cowana tradiční kultury věří, že všechny prvky světa přírody mají duši - rostliny, ale i kameny a řeky. To jen naše moderní společnosti rozdělila svět na bytosti živé a předměty neživé, vědomé a nevědomé. Domorodci zjistili už kdysi dávno, že "rostliny si jsou lidí vědomy", jak tvrdí i Cowan, "a jsou také laskavé a šťastné, že nám mohou pomoci uzdravit se, když je o to požádáme."

Cowan by to měl vědět. Strávil posledních dvacet let studiem bylin, čínské medicíny a šamanismu s experty a domorodými léčiteli téměř po celém světě. V poslední době je učněm a následníkem dona Guadalupe Gonzalese Riose, Huičolského léčitele z Mexika, a říká, že po konzultaci s rostlinami samotnými znovuobjevil svou vlastní verzi bylinkářství, jak jej pěstovaly různé kultury po celá tisíciletí.

Šaman pro 90. léta

Před čtyřmi lety se Cowan přestěhoval spolu se ženou a čtyřmi dětmi do malého města jižně od Mexiko city, aby mohl studovat s místním šamanem. "Už jsem měl dost toho spěchání," vypráví, chtěl jsem strávit víc času s rodinou a dělat to, co mne lákalo." Od té doby se do USA vracívá vždy dva týdny v měsíci, aby tam léčil své pacienty a vyučoval.

Cowan vypadá a snad i je modelem šamana pro 90. léta. Je neuvěřitelně čestný a pravdomluvný. Ve své knize otevřeně popisuje vlastní fóbie a zlozvyky, odolává tendenci romantizovat své šamanské učitele. Ví, že jeho teorie o nutnosti komunikovat s duchy rostlin vzbudí rozruch a nedůvěru, přesto jasně a s humorným nadhledem ochotně odpoví na jakoukoliv otázku. Žurnalistům, kteří s ním chtějí mluvit, dokonce předem posílá zodpovězené nejčastější otázky a začíná vždy touto: "Eliote, jak víš, že sis to jen nevymyslel?"

"To je problém, se kterým se musí potýkat každý, kdo dělá podobnou práci," říká. "Ale nejhezčí na přírodní medicíně je jakási vnitřní obrazovka. Bez ohledu jak krásná či duchovní je ta či ona teorie, jestliže to pacientovi nepomůže, pak to neplatí, jestliže mu to pomůže, proč ještě argumentovat?

Cowan dokáže vyprávět spoustu historek o svých vyléčených pacientech. Jeden umělec měl leukémii a chystal se zemřít. Cowan "navštívil" jeho duši a našel "tajnou dobře uschovanou vnitřní krajinu". Pak vyhledal dvě rostliny a požádal je, aby umělci pomohly. Brzy poté začal umělec opět malovat a když šel ke svému ošetřujícímu lékaři, počet bílých krvinek se dramaticky zvýšil o polovinu. Cowan dodal, že nestanovil diagnózu a neléčil leukémii. Šlo o vyléčení duše toho muže, aby byla znovu celá a tělo pak mohlo bojovat s nemocí. A zdůraznil, že nešlo o to, aby pacienta vyléčil, ale aby muž znovu začal malovat.

Podle Cowana používají rostliny (a drogy z nich vyrobené) svá rostlinná těla, aby léčila těla nemocných lidí.

Západní medicína chybně léčí symptomy nemoci místo nenaplněných duchovních tužeb, které nemoci způsobují. Symptom je jen volání o pomoc, tak jako když kontrolka na palubní desce auta ukazuje, že dochází benzín nebo se přehřívá chladič. My, místo abychom natankovali, drogami nebo chirurgickým zákrokem "zničíme" kontrolku.

Mystická psychoterapie

Cowan dle svých slov "zpřehlednil domácí šamanismus podle pětistupňové čínské medicíny", podle které je vše vytvořeno z pěti základních prvků: ohně, země, dřeva, kovu, dřeva a vody. Lidé onemocní, když některý prvek přebývá nebo se ho nedostává. Role léčitele spočívá v obnově harmonie. Cowan to dělá tak, že psychicky hledá rostliny, jejichž duchové jsou na některý prvek bohaté, nebo naopak dokáží pacienta některého prvku zbavit. V některých případech pak rostliny fungují jako mystická forma psychoterapie. Cowan užívá svých "šamanských" dovedností a hledá v pacientově barvě, zvuku, vůni a emocích změny, způsobené nerovnováhou systému. Takto zjišťuje, který prvek může pacientovi pomoci systém opět uvést do harmonie a integrovat obtížné vzpomínky nebo pocity, které spouštějí příznaky nemoci.

Například, když jedna žena přišla s neustálými záněty dýchacích cest, Cowan zjistil, že v pozadí potíží je žal nad smrtí sestry. Žena si dávala za vinu, že protože je slabá a bezmocná, nedokázala sestře pomoci. Měla pocit, že kdyby začala plakat, "rozpustila by se v přívalu slzí". "To, co by mohla slzami odplavit, zůstávalo na jejích plicích a dýchacích cestách a způsobovalo opakované záněty", říká Cowan. Ve snu nalezl rostlinu a požádal její duchy, aby ženu navštívili v jejích snech. Pacientka pak okamžitě pocítila úlevu a zároveň tak hluboký smutek, že vypukla v pláč, trvající dva dny a přerušovaný jen prudkým kašlem. Když přestala plakat, byla vyléčená. "A co víc," dodává Cowan, "začala žít intenzívním a bohatým životem."

Takováto duchovní rostlinná léčba má ještě další výhodu, říká Cowan. Není dualistická, nerozděluje náš svět na "nás" a "ty nebo to druhé". Na nás, pacienta a lékaře, a ty druhé, mikroorganismy nebo příznaky nemoci. V dualistickém vidění světa chceme "ty druhé" zabít, například baktérie antibiotiky. "Každé dualistické řešení ale způsobuje další konflikty a problémy," říká Cowan. Antibiotika naruší pacientovu vnitřní ekologii a způsobí třeba plísňovou infekci. Lékaři obvykle reagují dalšími léky proti plísním, a vytváří další nerovnováhu nikdy nekončícího kruhu. V rámci duchovní rostlinné léčby "neexistuje žádný konflikt, žádný nepřítel, žádná nemoc."

Aby se setkal s duchem rostliny, musí se člověk dostat do snového stavu. Jakmile je tam, duch rostliny mu ukáže jaké léčivé schopnosti má. A když se pak člověk s duchem rostliny spřátelí, zeptá se ho: "Kdybych tě opravdu potřeboval, přijdeš když tě zavolám?" Jestliže odpověď zní ano, léčitel a duch rostliny se domluví na signálu, kterým ducha vyvolá, až bude potřeba, aby duch vstoupil do snů pacienta.

Někteří pacienti dávají přednost použití masti nebo oleje z rostliny, i když to není zase až tak důležité, říká Cowan. Jenže jinak se cítí zklamaní a myslí si, jakápak je to rostlinná léčba když nevidím žádnou rostlinu?

Jak se dělá šaman

Cowan definuje šamana jako někoho, kdo má "zvláště živý vztah k duchům přírody". Narodil se a žil v Chicagu, a říká: "Byl jsem pořád nemocný intelektuál. Neměl jsem žádný vztah k přírodě, přímo naopak, kvůli senné rýmě jsem se přírodě vyhýbal." Když studoval antropologii, zkusil halucinogen, a přestože ta zkušenost nebyla zase až tak příjemná, zjistil, že všude kolem je daleko více života, než si myslel, a začal se zabývat více duchovními disciplínami. Když pracoval na postgraduální práci, zatoužil najednou přestěhovat se a změnit styl života. Najal si farmu a začal studovat léčivé rostliny. To, co ho nakonec skutečně změnilo, byla koza jménem Eloise. Když Eloise dostala zánět očí, místní veterinář jí předepsal jen něco na ztišení bolesti a prohlásil, že pojde. Vědom si toho, že nemá co ztratit, Cowan vyhodil recept a zkusil aplikovat bylinky. Za pár dnů byla Eloise zdravá a Cowan se začal zabývat bylinkami profesionálně.

Když se pak pomocí akupunktury a homeopatie zbavil svých alergií, odejel do Anglie studovat čínskou medicínu a akupunkturu na Worsley college. Tam také dva roky vyučoval a tam začal realizovat myšlenku, že to, co se dá vyléčit akupunkturou, by se mělo dát vyléčit také bylinkami, a že bylinky, které rostou tam, kde bydlí pacient, jsou tisíckrát efektivnější než cokoliv exotického.

Když se vrátil do USA, marně nějakou dobu hledal člověka, který by ho naučil znát léčivé bylinky, vyskytující se na území jižní Kalifornie. Když zjistil, že na toto téma neexistuje ani žádná kniha, rozhodl se, že se bylinky naučí znát sám. Pokračoval ve studiu šamanismu, seznámil se s antropologem Michaelem Harnerem a mexickým šamanem donem Jose Riosem. Úspěch se dostavil, když mu Harner navrhl, aby se šamansky pokusil spojit s duchem rostliny.

Sám sebe člověk duchy rostlin nevyléčí, říká Cowan. Když je sám nemocný, jde za přítelem. Ale jinak se podle něho může každý člověk naučit komunikovat s duchy rostlin a léčit. Za prvé je třeba dobře se seznámit s rostlinami a jejich okolím. Sám to dělá tak, že si rostliny kreslí, ochutnává je (samozřejmě si v herbáři nejprve zjistí, jestli nejsou jedovaté), dotýká se jich a čichá k nim. Pozorně si všímá i niky, ve které rostlinu najde a někdy si představuje, jaké to je být takovou rostlinou. Pak nastane čas setkat se osobně s duchem rostliny ve snu. Duch rostliny, "ze soucitu k vám", pak nalezne formu, jakou se zjeví ve snu - v podobě zvířete, skřítka nebo něčeho jiného. Když se mu pak představíte a nabídnete nějaký dar, on vám řekne, jak může pomoci. Formou malinké přednášky, nebo tím, že pocítíte nějakou negativní emoci, nebo prožijete nějaké dobrodružství (které pak později rozeberete tak, jako se rozebírají skutečné sny). Když je pak vztah navázán, zvolíte si signál, pomocí kterého pak ducha rostliny vyvoláte znovu.

Při práci s pacientem, říká Cowan, je nejtěžší ne nalézt rostlinu a jejího ducha, ale dostat se nějak do pacientovy duše a nalézt, co potřebuje. "Nepřemýšlím nad tím, o jakých symptomech mi pacient vypráví, ale nad tím, kdo a jaký skutečně je a jak přišel ke své nemoci. Skutečným šamanem se stanu až ve chvíli, kdy se dokážu podívat přímo do pacientovy duše a nebudu potřebovat ducha nějaké rostliny."

Jestli je nutné, aby pacient věřil v duchy rostlin? "Ne, to není otázka víry nebo nevíry. Léčení je jakousi formou umění a já nikdy nenutím své pacienty, aby přešli na nějakou víru. Když hovořím o duších rostlin, někteří lidé to odmítají, ale jiným to nevadí. Není to otázka víry, ale zkušenosti."