Magie Země

Jako matku mě bolí srdce, když se dívám, jak ničíme naše děti a tím i naši budoucnost.

Když jsem byla malá holčička, strááááááááááášně jsem se těšila do školy. Byla jsem vzornou žačkou
a hltala každé slovo, které mi říkala paní učitelka. Tehdy jsme museli sedět s rukama za zády, a tak já poslušně seděla a byla nadšená, že se dovím spoustu nových věcí. Hrozně jsem se snažila, ale jednou, když jsem se učila psát písmenka, zpočátku mi to moc nešlo, a tak jsem se snažila vygumovat to, co se mi nelíbilo, jenže jsem to ještě více rozmazala a pak se mi ten papír roztrhl. Když to uviděla paní učitelka, hrozně se na mě rozčílila a vzpomínám si, že mě chytla za jemné vlásky za uchem a vytahala za culíky. Byla jsem zděšená,“ co jsem provedla?“, říkala jsem si se slzami v očích, „vždyť jsem se tak snažila, proč je na mě paní učitelka tak zlá?“ Můj sen o škole, se rozplynul…………..

Zkusme se na to vše, co se děje ve školách podívat s vyšší perspektivy. Jděte do hluboko do své duše a zamyslete se. Pokud dovolíte, pokusím se vás tím trochu provést.

Odmyslete si slovo škola a představte si budovu, která se nápadně podobá vězení. Co vidíte? Já vidím malé krásné zářivé dušičky, které jsou nandány do škatulí a roztříděny podle velikosti. Je jim nařízeno sedět na místě a poslouchat horu nesmyslů, které ve svém životě z valné většiny nebudou potřebovat. Pak jsou nuceny učit se to nazpaměť, ale to není ještě to nejhorší, nakonec jsou zkoušeny, zda si těch nesmyslů pamatují co nejvíc. Jsou hodnoceny podle toho, která dušička si toho víc pamatuje, a pokud to není dostačující, když ta malá dušička protestuje, protože jí to bytostně nebaví, je na ni děláno bububu. A když se to přesto nechce naučit, tak jí je na čelo vpálena značka hlupáka a vyvrhele. Dušičky, které nejvíce touží po svobodě, jsou těmi nejhoršími, a tak je na ně vymýšleno ještě více trestů, pouček a omezení, protože si s tím prostě nevíme rady.
TO JE, moji milí, ŠKOLSKÝ SYSTÉM 3. TISÍCILETÍ.

Zamyslete se, co jste potřebovali v běžném životě z toho, co jste se museli nabiflovat? Kdo z vás si pamatuje všechny ty letopočty, fyzikální zákony, pravidla českého pravopisu? Kdo z vás použil v běžném životě větný rozbor? Já jsem to za svůj život nepoužila ani jednou, a to jsem v tom tehdy byla fakt dobrá. Vzpomínám si, jak se mi před každou písemkou rozklepaly kolena a sevřel žaludek. Byla jsem strachy bez sebe a myšlenka, že bych dostala špatnou známku, mě děsila víc než nejhorší noční můra. V ohromném stresu jsem napsala písemku a pak v dalším stresu čekala na ortel paní učitelky. No a pak jsem to všechno uložila někam do mozku, kde se to postupně vytrácelo, protože mi to bylo k ničemu, ale systém byl uspokojen.

Abyste mě dobře pochopili, nechci tímto znevažovat důležitost školy a její funkce, ale když se na to podíváte zdravým rozumem, tak to, jakým způsobem připravujeme děti do života, je opravdu hrůza.

Kdyby to bylo na mě, zjednodušila bych výuku jednotlivých předmětů na maximum. Naučila bych děti základní věci a ukázala jim možnost jejich dalšího výběru a nechala na nich, aby se sami rozhodly, kudy dál je vede jejich zájem. Pomohla bych jim najít cestu k tomu, co je opravdu baví a dále bych v nich tuto volbu a hlad po informacích podporovala. Když si vezmu např. matematiku. To je nádherná věda, ale každému to tak nepřipadá. Všechny děti bych naučila to, co budou skutečně v životě potřebovat tzn. základní počty, procenta atd. Snažila bych se jim ukázat krásu této vědy, abych probudila zájem těch, kteří směřují tímto směrem, no a tak bych to udělala se všemi předměty. Pak bych podle toho vytvořila jednotlivé skupiny, no a teprve po té bych šla do podrobností a detailů. To samé fyzika, která je rovněž úžasnou a bezpochyby důležitou vědou, která ale např. mě vůbec neoslovila. Nabiflovala jsem se všechny ty poučky a vzorečky abych dostala jedničku, a víte, jaká poučka se mi dnes vybaví v mysli, když někdo řekne fyzika? „Hůl do vody ponořená, vypadá jako nalomená“. To jediné mi utkvělo v mysli. Jak říkám, opět říci dětem to nejdůležitější, ukázat jim, jak fyzika funguje, ale další volbu nechat na nich. Český jazyk bych zjednodušila snad nejvíc, k čemu je pro normálního člověka dobré, když se praštíte do prstu a řeknete „au“ vědět, že je to citoslovce? Já osobně si myslím, že většina z nás zařve v tu chvíli úplně něco jiného. Nebo již zmíněné větné rozbory, no to je největší nesmysl, který jsem kdy viděla. Říkáte, že to v dětech probouzí logiku? Takže vymyslíme nelogicky, strašnou past na trápení dětí, abychom je naučili logicky myslet. Co na to říct…………… A takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. Přidala bych do výuky pochopení, podporu, lásku, radost, humor a z ničeho bych nedělala ohromný problém, třeba když si někdo zapomene sešit nebo přezuvky.

No a pak je tu ještě jedna věc, kterou bych zlikvidovala úplně, a to jsou známky. Známka je subjektivní názor paní učitelky, a to mi nikdo nevymluví. Soudíme děti a rozdělujeme je tím na chytré a hloupé,
a to ještě podle našeho vlastního názoru. Lidičky proberte se, vždyť tím porušujeme základní pravidlo Univerza – „nesuďte, abyste nebyli souzeni“. Co si asi myslíte, že známky jsou? Takže jsme vnutili chudáky učitele do role soudců „posuzuji, zda podle mého názoru jsi dobrý nebo špatný.“ Není to, mírně řečeno, zvrácené? Učitelé jsou stejnými oběťmi jako děti, takže si tam v těch „školách“ hrají utrápenou hru na vězně a bachaře a obě strany se v tom plácají jak se dá. Ještě se divíte, proč se tato společnost potácí ve zmatku, strachu, bolesti a nejistotě? Kde se to ti lidé asi tak naučili?

Teď si představte, kdybychom děti učili lásce, rozvíjeli v nich jejich schopnosti tím nejlepším možným způsobem, děti by se těšily do školy a se zájmem by hltaly informace, které je baví. Jaká by pak musela být síla takovýchto sebevědomých, vzdělaných a milujících lidí na změnu tohoto světa, který se nyní potácí ve zlobě, strachu, zmatku a nenávisti.

V době, kdy jsem chodila do školy, si nepamatuji, že by někdo propadl. To už bylo opravdu něco. Byli jsme svázáni systémem a snažili se učit co nejvíce, protože jsme uvěřili té lži, že když se budeme dobře učit, tak se budeme mít dobře. Jenže dnes vidím kolem sebe spoustu synových kamarádů
i kamarádek, které propadají. Je jich čím dál tím víc. Můj syn zpočátku ve škole dostával jedničky
a dvojky, ale čím víc ho svazoval tento systém, tím víc protestoval, až se přestal učit úplně. Nikdo to, kromě mě, nechápal. Nikdo nepochyboval o jeho inteligenci a chytrosti, a nechápali, že je to prostě jen protest, že se - jeho slovy - „ty kraviny, které jsou mu k ničemu učit nebude“. Jeho otec, který ho velice miluje, ale je bohužel také zajatcem tohoto světa, ho objednal k psychologovi. Při výsledcích jeho testů byl v šoku – jeho inteligence a schopnosti se učit je více než nadprůměrná. Jaký div J

Děti začínají protestovat, a jak to mají asi udělat než tak, že se nám na ty naše poučky prostě vyfláknou a řeknou, učte se to sami, když vás to baví.

Proč proboha nemůže škola být přátelským místem, proč nemůžeme učit děti těm důležitým věcem, rozvíjet v nich jejich schopnosti a ukázat jim jejich krásu. Proč jim sakra už někdo neřekne, že nejdůležitější je LÁSKA, BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA, a že ať udělají cokoli, budou VŽDY milovány. Místo toho v nich lásku zabíjíme a šíříme v nich strach. Copak neslyšíte, jak křičí, jak zoufale volají Pomóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóc!!!

Proboha lidičky, poberte se, a neříkejte mi, že to nejde, vždyť jde přeci o naše děti o naši budoucnost! Dokážeme vzbouřit celé davy, psát petice a co já vím ještě, když nám postavějí popelnice na místo, které se nám nelíbí, ale uniká nám to podstatné. Všichni láteří a nadávají na to, kam ten svět spěje, ale vždyť je to naše dílo. Zabíjíme lásku už v zárodku a pak se divíme, že zmizela ze světa. Jak má politik dělat práci pro lidi, když mu chybí láska k sobě, láska k lidem - rozcupoval ji na kousky tento zrůdný systém.

Vyzývám vás všechny, kdo slyší tato slova

ZACHRAŇTE NAŠE DĚTI!!! ZACHRAŇTE LÁSKU!!! ZACHRAŇTE TENTO SVĚT!!! ZACHRAŇTE SEBE!!!

Cesta je snadná a odpověď ještě snadnější, vždy když nevíte jak dál – ptejte se sami sebe

„CO BY UDĚLALA LÁSKA?“

S láskou za Outlovestyl Ing. Marcela Kalinová

www.outlovestyle.com